
Je velmi radostné pracovat s přáteli. Nyní, s odstupem pár dnů, již začínám intenzivně vnímat, jak výjimečný den to byl. Janinka sice málem umrzla, ale byla statečná a svou roli přijala s naprostou samozřejmostí a suverénně.

Vlastně šlo vše velmi hladce, jakoby vše bylo nalezeno již předem. To co vytvořilo ten den výjimečný, je porozumění a entuziazmus pro společnou věc. Je snadné vnímat je jako samozřejmost, rozum mi ale říká, že to samozřejmé není.

A to kouzlo místa. Přál bych každému mít možnost navštívit spící Riviéru. To místo má duši. Je kouskem pahorkaté, antropomorfní krajiny. Spí vedle řeky jak rozložité, přívětivé zvíře. I nyní, v předjaří, jakoby byla prohřívána vzájemným okukováním huberťáků a skotačením dětí. V létě se nechá pokorně pošlapat mokrýma nohama, nechá svou betonovou kůži zchladit a bude pozdě usínat. Město a lidé v něm. Lidé a město v nich.

Ze srdce děkuji všem !