Palermo of my mind

Palermo se mi mihlo jako sen. Jako sen ho též postrádám. Jak je to možné a čím to je ? Čím si to město člověka podmaňuje ? Jakoby se o něj nikdo nestaral. Na ulicích těhotné feny. Není jisté, zda spí či umírají. Tak , jako by si nikdo nevšímal člověka, pokud by si sám nevymyslel boha, kterému se údajně dobrovolně poddává. Obesrané baroko, ochcané sochy světců. Příznačně. Ani psi, ani současní obyvatelé města, si své dědictví nevybrali, nejsou jím zatíženi. Přijeď, nebo nejezdi, jestli tě v pondělí podráždil bordel okolo popelnic, počkej do čtvrteční noci. Chceš – li přejít rušnou ulici, vstup do ní, neočekávej servilitu řidičů, neočekávej však ani jejich aroganci. Máš li klakson, trub, vyjádři se, naznač směr drž tempo ...

V noci prodavači píčovin a květin, 15 x za hodinu. Chudáci s osudy které se nikdy nedozvíme. Zkoumal jsem svůj pocit. Snažil se každého odmítat s poděkováním a nevšímat si ho. Neponižovali se, jen se snažili prodat, nikdo je neponižoval, nikdo se jim nevysmíval. Zapalovač ve tvaru hajzlu. Bitte Schön ...

Tržiště. Ryby, chobotnice, artyčoky, olivy, mixér , moka konvice, pantofle, staré kolo, brýle, rybářský prut, spoďáry, hovězí, syrové klobásy. Všude píle, stařec svíjí po miliónté velký kornout na kilo rajčat...

Noc klidná, u rozlehlé fontány na Piazza Pretoria, nikde ani živáčka, jen nedaleký ruch z křižovatky Quattro Canti. Přízračné místo s téměř identickými nárožími. Sleduji auta, nechávám oči i závěrku dlouho otevřenou. Jakoby lidé cestovali odnikud nikam. Stejná nároží matou mysl.

Mysl zmátla i skupině seniorů, snad Rakušanů. V domnění že jsem místní, se mě ptají na cestu na nějakou další placku. Nemotorná paní mi málem skopává stativ, ale nic se nestalo. Usměju se, směřuji ji obloučkem správným směrem. Již z výrazů jejich tváří jsem poznal, že jsou zcela mimo a na hotel se vrátí s bolením za krkem a psími hovny na ortopedické obuvi . Nevím co vnímali, ale prostor to není. Nahé sochy ve výklencích a nadlidských výškách ? Blbouncí, ťapou jak dětičky ve dvojicích. Chápu jejich snění mezigeneračně. Opatruj se babi. Pámbu pomáhej ...

Jdu pak za ostatními na náměstí Vucciria. Na místě, kde se přes den prodávají ryby a hákové kříže a v noci se pije a čumí holkám na kozy, končí moje samota. Žvýkáme , na můj vkus, příliš tuhou chobotnici a pijeme víno. Máme rozhled. Kouř, smích, hulení, havraní vlasy. Dáša je unavená, ale září. Zcela bez důvodu cítím, že jsem pořádnej chlap. Nesu rypák k nebi. Děkuji Andrejko, děkuji Thequ, děkuji Martine. ...keeps Palermo on my mind.