Budeme cestovat. Či spíš, ocitneme se na jiném místě. Protápeme se letištní halou ke správnému „ gejtu“. Budeme doufat, že systém bez problémů polkne rozměr našich zavazadel. Budeme doufat, že uděláme radost dodržením pravidel přepravy majiteli společnosti, který vymyslel tuto šikanu, kterou jsme v zájmu humanity přijaly sice s rozpaky, ale nakonec bez násilí. Buďme k sobe upřímní. Mají výhodu domácího prostředí. V lese či na poli bychom snad měli šanci rozměry našich kufříků, s ohledem na naši výřečnost či počet osob prosadit. Dalo by se prostě jinde zabojovat. Ale na letišti ? NE ! Nemáme šanci.
Hlavně se u balení neposrat ! Hlavně v klidu. 5 dní. To je 5 x 2 nohy ( s rezervou se nepočítá) – 1x 2 nohy, páč den první budu mít vlastně na sobě na cestu, takže ve skutečnosti 4x2 nohy, to máme plus, mínus 8 fuseklí. Zaokrouhleno nahoru na 5x2, jedny navíc. A kvalitní rezultát je na světě. Vezmu si " DESATERY" fusky, jak by řekl K.H.Borovský.
Podruhé v životě uvidím sopku. Nemůžu se dočkat zázraku atavistických úzkostí. Těším se, jak se s nimi vypořádám. Nebudu si jí všímat, budu k ní lhostejný jak bodlák na úpatí. Uvidím moře. Ochutnám ho, jako vždy. Ukojím své dětské : „ zdalipak je moře slané“ ? Těším se že zažiju zas, co opravdu postrádám. Pokojovou teplotu v ulicích. Vyleštěné dláždění z jiných hornin než je středoevropská šeď dlažebních kostek. Ulice v barvě živce. Těším se na bílý mramor a na pískovec. Oprýskané okenice. Těším se na jinou kávu a zdravě křivé ovoce na trhu. Muže s výrazy hovad, jejichž citlivá srdce tlučou pro moře a vítr. Tuším, že se mi zase sevře hrdlo a zalapu po dechu. Cítím, že budu potichu, osvobozen od humoru a ironie a prohrábnu si široce vlasy, aby si je vítr lépe bral !
Budeme cestovat. Či spíš, ocitneme se na jiném místě. Protápeme se letištní halou ke správnému „ gejtu“. Budeme doufat, že systém bez problémů polkne rozměr našich zavazadel. Budeme doufat, že uděláme radost dodržením pravidel přepravy majiteli společnosti, který vymyslel tuto šikanu, kterou jsme v zájmu humanity přijaly sice s rozpaky, ale nakonec bez násilí. Buďme k sobe upřímní. Mají výhodu domácího prostředí. V lese či na poli bychom snad měli šanci rozměry našich kufříků, s ohledem na naši výřečnost či počet osob prosadit. Dalo by se prostě jinde zabojovat. Ale na letišti ? NE ! Nemáme šanci.
Hlavně se u balení neposrat ! Hlavně v klidu. 5 dní. To je 5 x 2 nohy ( s rezervou se nepočítá) – 1x 2 nohy, páč den první budu mít vlastně na sobě na cestu, takže ve skutečnosti 4x2 nohy, to máme plus, mínus 8 fuseklí. Zaokrouhleno nahoru na 5x2, jedny navíc. A kvalitní rezultát je na světě. Vezmu si " DESATERY" fusky, jak by řekl K.H.Borovský.
Podruhé v životě uvidím sopku. Nemůžu se dočkat zázraku atavistických úzkostí. Těším se, jak se s nimi vypořádám. Nebudu si jí všímat, budu k ní lhostejný jak bodlák na úpatí. Uvidím moře. Ochutnám ho, jako vždy. Ukojím své dětské : „ zdalipak je moře slané“ ? Těším se že zažiju zas, co opravdu postrádám. Pokojovou teplotu v ulicích. Vyleštěné dláždění z jiných hornin než je středoevropská šeď dlažebních kostek. Ulice v barvě živce. Těším se na bílý mramor a na pískovec. Oprýskané okenice. Těším se na jinou kávu a zdravě křivé ovoce na trhu. Muže s výrazy hovad, jejichž citlivá srdce tlučou pro moře a vítr. Tuším, že se mi zase sevře hrdlo a zalapu po dechu. Cítím, že budu potichu, osvobozen od humoru a ironie a prohrábnu si široce vlasy, aby si je vítr lépe bral !
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat...těším se na ten moment, kdy si k němu sednu a budu se jen dívat!
OdpovědětVymazatDash