
Nebudeme si samozřejmě nalhávat, že máme ze snížečku dobrou náladu. Kvůli takovémuto počasí v Březnu jsem tedy já v roce 89 klíčema nezvonil. Nežiju ve městě proto, abych někomu toleroval tolik sněhu. Každý rozumný člověk přeci ví, že sníh patří na hory, nikoliv do ulic města Jižní Moravy. Jsem otrávený. Sněhulák chlapeček, sněhulák policajt, sněhulák s mrkví, sněhulák s dvěma mrkvema, sněhulák s kozama, sněhuláci si hrají na tatínka a na maminku, opodál se válí střepy ze žlutých bobů, přípomínka toho, jak si nějaký adrenalinový pětiletý fanatik natlouk prdel na skokánku, za halasného hecování vlastního forta, který celý život toužil po skibobu, a nikdy ho nedostal. Je to tak trapné, když někdo či něco neumí odejít. Prochcat sněhuláky ! Alou! Miřte na srdce !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat