Umění ptát se.

Tohle video tu chci mít a chci ho mít stále na očích a na mysli. Amandu Palmer sleduji už velice dlouho. Poprvé jsem ji registroval coby holku z Dresden Dolls. Musel jsem na ni stále civět, zkoumat ji, neustále se snažit objevovat, co je na ní tolik výjimečného. Od té doby uběhlo více než deset let. Na Youtube jsem ji viděl při mnoha koncertech či obklopenou přáteli na pláži, kde prostě jen hrála na ukulele a získávala si jejich srdce. Už mne esteticky poučila o tolika věcech. Ona mne doprovázela k myšlence, že Punk v této podobě otevřeného performerství, je estetickým východiskem z postmoderního bábelu a deprese. Vedla mne též k myšlence, že punk není neuvědomělá barevná vřava, ale je explozí pestrosti, protože pestrost je atributem svobody a pouze pestrá společnost je bezpečná. Amanda Palmer důvěřuje lidem, nezrazuje je a má k nim velký respekt. Její sociální inteligence je naprosto unikátní a tato přednáška je velice strhujícím punkovým poselstvím. A především, mistrovským performetstvím úcty a lásky. Naturismem duše.