
Občas neuškodí " prohrabat" šuplík a prohlédnout si co v něm leželo. Tyto fotografie vznikly ve 4 hodiny ráno v Aquaparku v Kohoutovicích. Vzbudil jsem kvůli nim Dášu, která spala na lavičce v šatnách, nepohodlně a odevzdaně jak emigrant ze Dne do Noci.

Živel, který miluje, k ní příliš milosrdný nebyl. Vodopád byl studený, bezohledně k hodině a její únavě. Přesto ale vodě nešlo odolat. Oba milujeme ticho, které se člověka zmocní, když ponoříme hlavu, a voda nás svým tichem ohluší. A není jasné, zda se voda poddává nám, nebo my jí. Kdo od koho se odráží. Kdo je zde v roli negativu a kdo je pozitiv. Nemůžeme zanechat otisk a je třeba se s tím smířit. Je třeba být dobrý bez důvodu. Jako voda.
Žádné komentáře:
Okomentovat