Než vystřelíme

Lidský zrak má přesná mířidla, střelivo zraku však značný rozptyl. Vždy je třeba vnímat " to hlavní" v geometrii okolí. WAIT, FEEL, SHOOT !

Světlo jako věc

Intenzita světla je samozřejmě důležitá pro volbu expozice, ale v mnoha případech má světlo též povahu objektu, s kterým je třeba počítat v samotné kompozici fotografie, což platí jak pro fotografie černobílé, tak barevné. U fotografie barevné je třeba počítat i s jeho barvou, zejména u " lens flares" se jedná o objekty s velice tvrdými liniemi ( viz foto pod textem) a při samotném fotografování se jejich umístění dá odhadnout jen velmi orientačně. Obvykle je vidět jen jejich nejvýraznější bod. Dnes již existuje spousta štětců pro Photoshop, které je dokáží velice věrně napodobit. Není však úplně jednoduché trefit je tak, aby působily realisticky. U fotografie pod textem jsou flary " opravdové". Docela pěkně ji ozdobily. Nemyslíte ?

Každý je nějaký typ

Každý vizuálně inklinuje k nějakému archetypu. Světu archetypů bychom neměli vládnout, měly by se v něm pohybovat stvoření pospolu, skřítci a vlkodlaci v temném lese, víly zvonilky na třpitivých loukách, strážci podsvětí ve slujích. Pestrý, svobodný svět podvědomí. Průchodem přes otevřené předsálí vědomí, jsme li k této říši inspirace laskaví, vystupují bytosti do našeho díla. Někteří jim i v tomto našem světě dále ponechávají svobodu a stanou se uměním, jinde jsou tyto bytosti použity, více čí méně pozitivně a slouží dobré věci, nebo pudové spotřebě. Na této fotografii přijala mé pozvání postava pierotovská. Bytost zhrzená, mírná a poklidně tesknící.

Domnívám se, že mi velmi v počátcích pomohlo, že se nebojím patosu. Nechovám v sobě za něj žádný stud. Když to tak cítím, " narvu" to tam. Dnes bych podobnou fotografii, odhadem starou tak 5 let, udělal jinak, ale je poučné si své staré fotografie prohlédnout. Některé jsou k pousmání a v některých člověk postřehne stopu něčeho, co je dnes již vytříbenější. Podstata je ale stejná. Jen se prostě dříve malovalo tlustší tužtičkou a více neobratně. Bylo to fotografické dětství. A za dětství je normální se nestydět.

Femme

Domnívám se, že žádné dilema přirozenosti fotografie již dnes není. Dobře editovat je třeba vše. Dá se jen konstatovat, že dle účelu je někdy dobré přirozenost zachovat a podpořit ji, jindy je lépe nechat ji padnout za oběť atmosféře nereálné, ale emocionálně působivé.

pro více pokračuj tudy : Femme

Taka Tuka: Wallpaper No.1

Free wallpaper pro Váš počítač ke stažení v rozlišení 1990x1440. Každý týden Vám nabídnu jednu novou tapetu. Rád bych od Vás měl zpětnou vazbu, pokud se Vám bude chtít, vpravo nahoře je jednoduché hlasovací zařízení, nebo prosím napište jen ( stáhnul jsem si ) přímo pod obrázek. Děkuji TT :-)

Jak to všechno začalo?

Kam mi paměť sahá, tam jsem byl obklopen fotografií. Z dětství mám díky tátovi, který je fotograf, dvě krabice od bot plné fotek. Mají velký emoční náboj, snad proto, že osud tomu nepřál, abychom spolu mohli být každý den. Když si tyto fotografie prohlížím, lépe rozumím tomu, proč tolik miluju portrét.

Téměř všechny lze považovat za portrét, bez ohledu na to, jaká činnost lidi na fotografiích zaměstnává. Už jako malý jsem byl na objektiv fotoaparátu zvyklý a vnímal jsem ho naprosto přirozeně, nepózoval jsem. Proto snad mám rád emocionalitu přirozenou, nepříliš expresivní, ale spíše v nuancích jemných.

Vítejte

Startujeme!