Včerejším dnem začalo v Brně Sokolské culturae. Je mi potěšením, že jsem byl Michalem Doleželem osloven pro spolupráci. Nedávno zveřejněný kritický článek Borise Klepala s názvem „Dobré konce a špatné začátky“ v kombinaci s dojmem z včerejšího večera mne vede k poměrně jednoznačnému závěru.
Sdílením deprese z toho, že Brno není kulturní se kulturními nestáváme. Deprese se evidentně neosvědčila jednomu z brněnských divadel, přestože to ještě nedostatečně reflektuje a dramaturgicky nereaguje.
Já sám nejsem optimistický člověk a jsem silně skeptický. Pokusím – li se zobecnit problém nejen brněnský, ale prostě český, upřímně si myslím že nám chybí pronikavost úsudků. Tomu pak vychází vstříc zcela konformní marast pro publikum, kterému pro pocit kulturnosti stačí, že se do divadla dostavilo. To tak neuvěřitelně vytočí nekonformní část populace, že se konsoliduje do remcajících skupin a vzniká tak konformita nekonformity. Proudy odporu. Nikoliv myšlenkové proudy. Proudy uštěpačnosti, posměšků, fronta ironických frustrantů.
Omlouvám se za banální závěr. Velmi obtížně se podřizuji autoritám, resp. téměř nikdy. Přesto však mi sokolská činorodost přijde příkladná. Projedu – li si činnost této instituce o rok zpět, musím konstatovat, že Sokol prostě maká. Má kontakt s novou historií a vnímá se jako její součást. Nechová se konfrontačně, má však jasné povědomí o tom, co je společnost zdravá. Nekáže o tom, ale snaží se připomínat, zprostředkovává mezigenerační setkání, inspiruje. Zatímco jinde …..
Včerejším dnem začalo v Brně Sokolské culturae. Je mi potěšením, že jsem byl Michalem Doleželem osloven pro spolupráci. Nedávno zveřejněný kritický článek Borise Klepala s názvem „Dobré konce a špatné začátky“ v kombinaci s dojmem z včerejšího večera mne vede k poměrně jednoznačnému závěru.
Sdílením deprese z toho, že Brno není kulturní se kulturními nestáváme. Deprese se evidentně neosvědčila jednomu z brněnských divadel, přestože to ještě nedostatečně reflektuje a dramaturgicky nereaguje.
Já sám nejsem optimistický člověk a jsem silně skeptický. Pokusím – li se zobecnit problém nejen brněnský, ale prostě český, upřímně si myslím že nám chybí pronikavost úsudků. Tomu pak vychází vstříc zcela konformní marast pro publikum, kterému pro pocit kulturnosti stačí, že se do divadla dostavilo. To tak neuvěřitelně vytočí nekonformní část populace, že se konsoliduje do remcajících skupin a vzniká tak konformita nekonformity. Proudy odporu. Nikoliv myšlenkové proudy. Proudy uštěpačnosti, posměšků, fronta ironických frustrantů.
Omlouvám se za banální závěr. Velmi obtížně se podřizuji autoritám, resp. téměř nikdy. Přesto však mi sokolská činorodost přijde příkladná. Projedu – li si činnost této instituce o rok zpět, musím konstatovat, že Sokol prostě maká. Má kontakt s novou historií a vnímá se jako její součást. Nechová se konfrontačně, má však jasné povědomí o tom, co je společnost zdravá. Nekáže o tom, ale snaží se připomínat, zprostředkovává mezigenerační setkání, inspiruje. Zatímco jinde …..
