Nad některými fotografiemi se mi tají dech. I nad těmi vlastními, přiznávám se bez mučení. Nebývají to však záchvaty samolibosti. Je to respektem ke kráse, která se zjevila v momentu. Cítím se tím obdarován a fotky se pak dotýkám roztřesenou rukou, jakobych maloval malinkatým štětcem a obával se, zda svými smysly uhlídám každou jeho štětinku.
Play soundtrack here : NO USE
lajk!
OdpovědětVymazat