THX Nikol

TakaTuka svatební fotografie

V současné době velmi velké množství fotografů nabízí různé „svatební balíčky“. V nabídce je nepřeberné množství tvůrčích přístupů. Od svateb precizně stylizovaných, kdy je aranžován pečlivě každý detail a scéna je připravována s důsledností jako kulisy divadelního představení, po přístupy velice civilní až dokumentární. Cílem tohoto článku je seznámit vás v obecné rovině s tím, co vás čeká v případě, že se rozhodnete pro váš významný den objednat si fotoslužby ode mě, tedy od TakaTuka photo.

Nejprve několik formálnějších informací. Předpokladem vaší spokojenosti je bezesporu osobní setkání, obvykle v kavárně s vámi oběma, na kterém budete informováni o tom, co vás čeká. Pozorně si vyslechnu vaši představu. Stanovíme si délku mé přítomnosti na vaší svatbě. Pro krásné fotografie je nutné, aby svatebčané byli informováni o tom, jak mají spolupracovat, stanoví se též s ohledem na plán svatby i čas, který bude věnován společným fotografiím páru po obřadu, případně fotografiím rodinných formací. Každá svatba je oceňována individuálně, přičemž počítejte s orientační cenou 1 000,- Kč za hodinu, s minimální sazbou 4 000,- Kč. Jinými slovy, minimum, které je možné si objednat, jsou 4 hodiny fotografování. Svatebčané si mohou stanovit, jaký časový úsek svatby bude fotografován. Celodenní focení pak samozřejmě znamená slevu na hodinové sazbě a je nutné ji konzultovat předem.

Výstupem pak je 100 a více precizně retušovaných fotografií ve vysokém rozlišení na DVD. Tyto retuše jsou již do hodinové sazby započítány. V ceně jsou tedy započítány i desítky hodin strávené pečlivou editací fotografií. Jejich barevné a jiné korekce, retuše kůže, odstranění kompozičních vad, úprava světel a stínů, vykontrastování a celkové obrazové zušlechtění. Veškeré retuše nesměřují od reality k neskutečnosti, naopak jsou ve službách přirozenosti, dodávají fotografiím živost, autentičnost a brilanci pro případný tisk.

Často se říká, že svatební den je dnem, kdy jste „ vy dva v hlavní roli“. Ano, do jisté míry je to pravda, jedná se o den velmi významný, avšak neměl by být dnem, kdy hrajete jakékoliv role. Z této myšlenky vychází přístup ke svatební fotografii v podání TakaTuka photo.

V první řadě, a o to se snažím nejen ve svatební fotografii, nechci vnucovat nějaký svůj fotostyl či rukopis žádnému objektu, žádné události. Svou roli vnímám tak, že já musím následovat událost, nikoliv událost můj styl, mé vizuální pojetí. Chci být okamžikům přítomen, chci je vnímat a zažít, nikoliv je přeinterpretovávat. Nechci událost posunout od autenticity k záznamu svatební „show“.

Jistá stylizace je naprostou samozřejmostí, nesmí však být inspirována zvenčí. Nesmí to být „jako“. Prostý dokumentární styl pro mne pak akceptovatelný také není. Svatební den je emocionální, a pro fotografa výtvarnou výzvou.

Všichni si přejeme, aby byl náš svatební den slunečný, aby nepršelo, aby bylo modré nebe. Bohužel tomu ale tak není vždy. Nevadí. Bylo – li deštivo, zaznamenávám déšť, bylo li větrno, přeji si, aby ve fotografiích byl vítr. Pokud se během dne zatáhne, nevadí, nechci lhát, že bylo slunečno. Světelné poměry se během dne mění. Jinak vypadá prudké polední slunce, jiná světélka v očích pak dává slunce zapadající, které barví vše do oranžových a růžových a šero do nafialovělých tónů. Miluji slunečné dny, ale autenticita je pro budoucí vzpomínky nejdůležitější.

Pohlédneme – li na fotografie za deset let, musíme ucítit toto stejné slunce, stejné kapky deště, musí zavanout ten stejný vítr, atmosféra na fotografiích musí být právě ta, která v ten den panovala. A dýchne – li z fotografií chlad, nechť se nevěsta k ženichovi po dvaceti letech přivine tak, jako se k němu vinula v den svatební.

Další důležitou věcí k zaznamenání jsou vztahy. Vztah nejen svatebního páru, ale též vztahy příbuzných, vztahy přátel, shluk přejících a radostných lidí. Svatba bývá pro všechny zúčastněné emočně vypjatá událost. Otec předává svou dceru do náruče jiného muže. Dochází k předání důvěry a převzetí zodpovědnosti. Syn se loučí se svou matkou a vymaňuje se z jejího vlivu. Svatba je dnem rodičovského požehnání. Ve svatební den dochází k usmířením, odpuštění starých křivd.

Svatba je dnem vroucích objetí a dnem, kdy se dospělí lidé hladí po tvářích, muži po letech pláčou, klopí a pak hrdě zvedají hlavu. Svatba je dnem vzájemných slibů. Přátelé slibují být nablízku v případě, že se pár a jeho budoucí rodina dostane do nesnází. Svatba je slavností rozhodnutí a pevného odhodlání všech zúčastněných. Mým pevným odhodláním je pak podat o těchto událostech zprávu, jejíž hodnota stoupá v průběhu času.

Meet photographer no. 8

Erwin Olaf je zcela mimo fotografické kategorie. Jedná se o fotografa tak všestranného a geniálního, že nemá smysl cokoliv o něm říkat. Prohlédněte si jeho skvělou virtuální galerii a dejte si načas. Když jsem myslel že jsem na konci, byl jsem teprve v půlce. Pokračuj tudy: Meet Erwin Olaf

Meet photographer no. 7

K práci této fotografky nemám co dodat, jakákoliv slova by byla nadbytečná. Potkejte špičkovou fotografku. Potkejte zde : Julii Heetta

Okolo Uherčic

Spíše než fotografování krajiny, všímám si raději menších celků, ze kterých je krajina složena. Skupiny stromů na pozadí nebe, průnik světla zlatavým listím buků, tráva v popředí, která ladí s liniemi mnohem vzdálenějšími. Okolo zámku Uherčice je krajina ideální pro procházku. Nedaleko je několik rybníků. Rákos a různá křoví v paletě od žluté přes béžovou a různé odstíny hnědi jsou v decentním souladu. Krajina zde není nijak dramatická, není smutná, ani ponurá.

V samotném zámeckém parku pak můžete procházet alejí javorů které již letos opadaly, nebo se skrýt pod závěsem větví smutečního dubu. Listí, kterým park celý půlrok dýchal, leží ve vrstvě, šustí pod nohama a voní.

Zámek Uherčice jsem nefotil, jeďte si ho ale prohlédnout a vyslechněte si osud tohoto domu. Byl státním statkem, ženskou věznicí, doupětem armády. V něžných štucích má rány. Zajeďte mu je prosím pofoukat.

Photothinking about Vranov dam

Vranovská přehrada není pěkným místem. Pěkné je jen okolí. Všude masivní kov, dráty, pouliční lampy naplněné hmyzem obráceným v prach. Traverzový jeřáb na samotném těle přehrady s dřevěnou budkou je snad tím nejhezčím, co může člověk cestou potkat. Kousek docela pěkného industriálu.

A potom restaurace. Vyhýbal jsem se zrakem. Upatlaná tabule s nápisem „ ž..ra“ . Dále snad mělo být klouby, lebka ! Elektrické vedení tou nejkratší cestou do neinvenčních restaurací. „ Občerstvení“ ! Zabedněná bída rutinního živobytí. Pod břehem policejní „ dok“ z vlnitého plechu. Stráž malých velkých průserů !

Bílý most, dělí část konzumní od obytné a válecí. Jeblý architektem jak mu přišel kov a krajina pod ruku a pak ... „ Nejkrásnější“ místo ! Pláž. Šedohnědá, páchnoucí, černé zmuchlané, mrtvé tílko. Opodál penziony, ubytovny, tobogán zcela mimo vodní plochu. Neměl jsem kuráž jít se podívat kam ústí. Představoval jsem si že rovnou do chřtánu pekla. Tam rekreanti posílají své děti. Juchů a Jupí ! Z toho se už nevylížou.

Cestou zpět jsem potkal rodinku se psem. Děti v prostřed pláže : „ Jé hele, ryba !“ Za mostem, dravý černožlutý zabiják na horském kole. Cvrček cvrčí, vzorek hučí po asfaltu. Namíří na strmou cestu do lesa. Šlape. Jednou, dvakrát, třikrát, dupe do toho frajer.... a padá. Rovně, s kolem ještě uzamčeným na nohou. Pomalu se svalí. Na to už nemám. Naschlé !